Kyslíkaté kyseliny - názvosloví

Názvoslový kyslíkatých kyselin - příklady
Názvosloví bezkyslíkatých kyselin Ný, natý, itý... Názvosloví hydroxidů Názvosloví oxidů Názvosloví kyslíkatých solí

Kyslíkaté kyseliny H^I_mXO^-II_n

Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny kyslíku, vodíku a nějakého dalšího většinou nekovového prvku. Kyslík má jako obvykle oxidační číslo -II a vodík I. Řešíme zde v podstatě dva problémy:

• Pojmenovat kyslíkatou kyselinu, známe-li její vzorec.
• Vytvořit vzorec z názvu kyslíkaté kyseliny.

Pojmenování kyslíkaté kyseliny na základě znalosti jejího vzorce

V tomto případě musíme nejprve vypočítat oxidační číslo středového atomu a pak teprve celou sloučeninu pojmenovat.

Příklad 1: Máme za úkol pojmenovat HNO₂.

H^INO^-II₂....nejprve si napíšeme oxidační číslo ke kyslíku a vodíku.

H^IN^IIIO^-II₂....protože sloučenina je navenek elektroneutrální, měl by součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů být roven nule, proto připíšeme k dusíku oxidační číslo III.

Z oxidačního čísla III (koncovka -itý) u dusíku už můžeme odvodit název celé sloučeniny: kyselina dusitá.

Vytvoření vzorce z názvu sloučeniny

Příklad 2: Máme za úkol napsat vzorec pro kyselinu dusičnou.

Nejprve si napíšeme základní poznatek, že jde o sloučeninu složenou z vodíku, dusíku a kyslíku HNO.

Dále přidáme oxidační čísla. Víme, že kyslík má vždy -II, vodík I a z názvu plyne, že dusík má V (koncovka -ičná):
H^IN^VO^-II₃.
Součet kladných oxidačních čísel je 6. Proto stačí ke kyslíku připsat už pouze malou 3: H^IN^VO^-II₃

A tím bude součet součinů oxidačního čísla daného prvku a počtu atomů daného prvku roven nule:
1*I+1*V+3*(-II) = 0

Kyselina dusičná má tedy vzorec HNO₃.

 

Příklad 3: Máme za úkol napsat vzorec pro kyselinu sírovou.

Nejprve si napíšeme základní poznatek, že jde o sloučeninu složenou z vodíku, síry a kyslíku HSO.

Dále přidáme oxidační čísla. Víme, že kyslík má vždy -II, vodík I a z názvu plyne, že síra má VI (koncovka -ová): H^IS^VIO^-II.

Součet kladných oxidačních čísel u vodíku a síry je: I + VI = 7. Sedm je liché číslo, aby byla molekula kyseliny elektroneutrální, museli bychom ke kyslíku připsat 3,5. To nelze, protože v molekule jsou jen celé atomy. Proto připíšeme k vodíku malou 2: H^I₂S^VIO^-II. Nyní vypadá součet součinů oxidačních čísel u vodíku a síry takto: 2*I + 1*VI = 8. Aby výsledný náboj molekuly byl nula, stačí připsat ke kyslíku malou 4: H^I₂S^VIO^-II₄.

Součet součinů oxidačního čísla daného prvku a počtu atomů daného prvku bude opravdu roven nule:
2*I + 1*VI + 4*(-II) = 0

Kyselina sírová má tedy vzorec H₂SO₄.

Další příklady z názvosloví kyslíkatých kyselin najdete zde.