Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny kyslíku, vodíku a nějakého dalšího většinou nekovového prvku. Kyslík má jako obvykle oxidační číslo -II a vodík I. Řešíme zde v podstatě dva problémy:
V tomto případě musíme nejprve vypočítat oxidační číslo středového atomu a pak teprve celou sloučeninu pojmenovat.
Příklad 1: Máme za úkol pojmenovat HNO2.
HINO-II2....nejprve si napíšeme oxidační číslo ke kyslíku a vodíku.
HINIIIO-II2....protože sloučenina je navenek elektroneutrální, měl by součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů být roven nule, proto připíšeme k dusíku oxidační číslo III.
Z oxidačního čísla III (koncovka -itý) u dusíku už můžeme odvodit název celé sloučeniny: kyselina dusitá.
Příklad 2: Máme za úkol napsat vzorec pro kyselinu dusičnou.
Nejprve si napíšeme základní poznatek, že jde o sloučeninu složenou z vodíku, dusíku a kyslíku HNO.
Dále přidáme oxidační čísla. Víme, že kyslík má vždy -II, vodík I a z názvu plyne, že dusík má V (koncovka -ičná):Kyselina dusičná má tedy vzorec HNO3.
Příklad 3: Máme za úkol napsat vzorec pro kyselinu sírovou.
Nejprve si napíšeme základní poznatek, že jde o sloučeninu složenou z vodíku, síry a kyslíku HSO.
Dále přidáme oxidační čísla. Víme, že kyslík má vždy -II, vodík I a z názvu plyne, že síra má VI (koncovka -ová): HISVIO-II.
Součet kladných oxidačních čísel u vodíku a síry je: I + VI = 7. Sedm je liché číslo, aby byla molekula kyseliny elektroneutrální, museli bychom ke kyslíku připsat 3,5. To nelze, protože v molekule jsou jen celé atomy. Proto připíšeme k vodíku malou 2: HI2SVIO-II. Nyní vypadá součet součinů oxidačních čísel u vodíku a síry takto: 2*I + 1*VI = 8. Aby výsledný náboj molekuly byl nula, stačí připsat ke kyslíku malou 4: HI2SVIO-II4.
Kyselina sírová má tedy vzorec H2SO4.
Další příklady z názvosloví kyslíkatých kyselin najdete zde.